← Zpět na blog

Rozhovor s paralympioničkou Kateřinou Cuřínovou, kolegyní ze Jdunato

Rozhovor s paralympioničkou Kateřinou Cuřínovou, kolegyní ze Jdunato

Katka se narodila v Jeseníku 18. srpna 1986, nyní je jí 38 let. Reprezentuje Českou republiku v boccii. Boccia je sport, který na mezinárodním poli hrají sportovci, kteří jsou z důvodu svého postižení na vozíku a je jedním ze dvou sportů, které nemají ekvivalent na olympijských hrách. Boccia je hra o strategii a přesnosti, cílem je umístit kožené míčky, červené nebo modré, co nejblíže cílovému bílému míčku.

Bára: Co je to boccia?
Katka: Boccia je podobná hře petanque, kde se hodí bílý košonek (bílý cílový míček) a snažíte se dostat kovovými koulemi co nejblíže. Vyhrává ta barva, které se to podaří nejlépe. Boccia je vlastně úplně to samé jako petanque, akorát ty míče jsou kožené a lehčí.

Bára: Jak ses k této hře dostala?
Katka: K boccie jsem se dostala tak, že jsem odjela do lázní Teplice v Čechách na rehabilitaci po operaci páteře. Tam jsem se seznámila s panem Miroslavem Míčou, který mě v tu dobu začal trénovat. Bylo mi nabídnuto hrát za Lázně Teplice a já to přijala, protože v Olomouci tenkrát nebyl vytvořen žádný klub, za který bych mohla hrát. Začala jsem tedy už v 15 letech.

Bára: Co považuješ za dosavadní vrchol své sportovní kariéry?
Katka: Za dosavadní vrchol považuji, že jsem se mohla 2x zúčastnit paralympijských her v Riu a Tokiu. Letos jsem v Paříži nebyla ze zdravotních důvodů. Také jsem tentokrát neměla tolik bodů a tolik se mi nedařilo, jak jsem potřebovala.

Bára: Prožila jsi v životě už nějaké zlomové okamžiky?
Katka: Těch zlomových okamžiků bylo určitě hodně. Jeden z největších okamžiků bylo, že jsem šla studovat do Jedličkova ústavu v Praze v 19 letech obchodní dvouletou školu. To bylo něco jako obchodní akademie bez maturity. Díky tomu jsem se dostala do Prahy, kde je mnohem více příležitostí pro samostatný život pro hendikepované.

Bára: Kdy jsi začala pracovat tady u nás v Jdunato?
Katka: Před 3,5 lety. Na počátku jsem hledala práci těsně po studiu, ale dlouho se mi nedařilo najít tu správnou pro mě. Tuto práci jsem získala na doporučení od kamarádky.

Bára: Jsi spokojená v naší firmě?
Katka: Jsem velmi spokojená v tomto pracovním kolektivu a vážím si toho, jak si dokážeme vyjít vstříc. Podle mého názoru by měl stát tyto firmy více podporovat, aby bylo více pracovních příležitostí pro hendikepované a měli možnost začlenit se do kolektivu.

Bára: Našla sis tady přátele?
Katka: Určitě. Díky této příležitosti jsem poznala spoustu skvělých lidí, se kterými se ráda setkávám i mimo pracovní dobu.

Bára: Doporučila bys práci ve Jdunato ostatním lidem s hendikepem?
Katka: Doporučila bych tuto práci lidem s hendikepem, ať už tělesným nebo duševním. Sama jsem si vyzkoušela, že na normálním trhu práce to není jednoduché.

Rozhovor pro Jdunato natočila s kolegyní Katkou Mgr. Bára Lacinová.